Vítám vás u nového článku, který jsem se rozhodla pojmout více „filozoficky“. Zároveň tak otevřít různé etapy mého života, ve kterých jsem měla pocit že jsem selhala a mrzelo mě, že nevyšly. Možná právě někoho z vás potkala nějaká podobná situace, kdy nevyšlo něco, co jste si mysleli že je pro vás a třeba jste si to tak naplánovali. Měli jste možná pocit, že je vám to souzeno a nedokázali jste si bez toho představit váš život. A teď ležíte v posteli zklamaní a vaše hlava vás nutí vás o tom pořád přemýšlet. Co když je to vlastně ale ta nejlepší věc, která vás dovede k něčemu mnohem lepšímu?
Sice je mi teprve dvacet, ale už se mi v životě několikrát stalo, že jsem po neúspěchu měla pocit, že život končí. Ale když se teď podívám zpětně, jsem vlastně ráda, že mi to nevyšlo. První takový „neúspěch“ přišel, když jsem se hlásila na střední školu. Usmyslela jsem se ve svých patnácti letech, že půjdu na technickou školu (nevím, co mě to napadlo). Zvolila jsem si dva obory s tím, že jsem se chtěla dostat na obor, který byl koncipován na styl gymnázia se zaměřením na přírodní vědy. V den přijímaček jsem byla extrémně vynervovaná, asi nejvíc v životě, a ty testy se mi moc nepovedly. Přišly výsledky a já se nedostala ani na jeden obor. Ale tak extrémně jsem si to přála. A nějakým zázrakem jsem se na odvolání dostala na obě dvě školy. Pro kontext, na obor, který jsem chtěla, jsem se umístila jako 62. pod čarou s tím, že brali 60 žáků… A tak jsem si myslela, že mám vyhráno. Dostala jsem se na školu, na kterou jsem chtěla. Jenže pak přišel ten šok…
Nejen že mi to extrémně nešlo, skoro jsem propadala ze čtyř předmětů. Celé večery jsem probrečela u učení, neměla jsem skoro žádný sociální život. Bylo tedy na čase si přiznat, že to byla chyba a bylo by lepší dodělat prvák a přejít někam jinam na školu. V té době jsem se nejvíce bála toho, abych neztratila rok a nemusela začínat od znova. Což se mi nakonec vyhnulo ale za cenu soukromé střední školy. To, jestli si sednu s s novými lidmi, jsem začala řešit až o prázdninách před druhákem. Měla jsem strach, že si s lidmi nebudu rozumět když přijdu do zaběhnutého kolektivu. Nakonec jsem během druháku krásně zapadla mezi spolužáky a zpětně to hodnotím jako nejlepší kolektiv, který jsem kdy ve školním prostředí měla. Takže mi vlastně tento „neúspěch“ vlastně přinesl nové kamarádské kontakty. Sice tedy na úkor prestižního studia na mé předchozí škole ale pochopila jsem jednu věc. Vzdělání není všechno a pokud vás to stojí vaše fyzické nebo psychické zdraví, tak bych se rozhodně zamyslela nad tím, zda má cenu v tom pokračovat i za takovou cenu, která je důležitější než nějaký „papír“.
Podobná situace (taky se školou) se mi stala minulý rok. Hlásila jsem se na vysokou na žurnalistiku. Pokud jste nebo byli v maturitním ročníku, tak víte, kolik toho je. Řešila jsem najednou hrozně moc věcí – maturitní práce, učení se maturitních otázek, učení se předmětů, které jsem potřebovala projít, abych se vůbec k té maturitě dostala. Zkoušky na vysokou se skládaly ze dvou částí a první byly scio testy. Ty mi vůbec nešly a navíc jsem neměla moc času na přípravu. Za mě jsou tyto testy jen čistý byznys a zaleží hlavně na tom, kolik jste za ně ochotni dát. Já jsem psala jenom jedny a měla jsem tak málo bodů, že jsem ani nedostala do dalšího kola. A tak jsem se rozhodla jít rok na pomaturitní studium. Nějakou dobu mi to bylo líto, že jsem se nedostala na vysokou ale opět jsem měla štěstí na skvělý kolektiv ve třídě. A navíc mě i naplňovalo to studium samo o sobě. Aktuálně tedy studuji španělský jazyk. Bylo to něco, co jsem plánovala? Ne, ale jsem za to nakonec ráda. Měla jsem dost času na to se najít a rozhodnout se pokračovat dále ve studiu. Nasměrovalo mě to sice někam úplně jinam ale zpětně jsem vděčná za to, co se stalo.
Pokud tedy teď čelíte nějakému neúspěchu (ať už je to cokoliv – v oblasti vztahů, školy nebo něčeho úplně jiného) dejte tomu čas. Zpětně pak pochopíte, i když vás život zavane jinam, než jste úplně plánovali, existuje pro vás něco daleko lepšího. Lepší možnost, která by vás na první zamyšlení třeba ani nenapadla. To, že zkoušíte a zkoušíte je jen otázka času, než najdete to pravé. Nikdy nevíte, co vám do života přijde. Život je přeci jen jedna velká změna…
Doufám, že se vám tento článek líbil a třeba vám nabídl i nějaký jiný úhel pohledu na věci, které se nevyhnutelně týkají každého z nás. I když se snažíme sebevíc, nikdy nám všechno nevyjde tak, jak jsme si naplánovali nebo představovali. A je jen na nás, jak se tomu postavíme a co si z takové situace odneseme.
