Vítám vás u nového článku. Už jako malou mě bavilo prohlížet si atlasy a studovat země a hlavní města. Jedna z věcí, která mě zaujala, byly rovné hranice u některých státu světa. Proč vlastně vypadají, jako by je někdo nakreslil pravítkem? To se dozvíte v dnešním článku, který vám tento jev objasní. Už nebudu dále zdržovat a jdeme na to.
sever Afriky
zdroj: Palorsikka, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0., odkaz: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Africa-countries-northern.svg
Asi jste si někdy všimli, že v Africe se nachází spoustu rovných hranic, které opravdu vypadají jako od pravítka. Pro pochopení proč takhle vypadají se ponoříme do historie. Do doby, kdy si evropské velmoci rozebraly Afriku mezi sebou pro vlastní obohacení. Tyto hranice se poprvé projednávaly na Berlínské konferenci, probíhající mezi rokem 1884 až 1885. Koloniální mocnosti – Velká Británie, Německo, Francie a Belgie si takto „rozporcovaly“ všechna území, aby bylo jasné, komu co patří. Bez ohledu na místní obyvatele. Oficiální vytyčení hranic začalo o 30 let později bez jakékoliv znalosti místního terénu či místních kmenů. Stalo se tak například, že dva znepřátelené kmeny se teď najednou žily ve stejném státu. V některých případech se ale i vůdci místních obyvatel podíleli na vytyčení jejich hranic. Změna nepřišla ani po dekolonizaci, která začala v 50. letech 20. století. Nejrozsáhlejší dekolonizace přišla v roce 1960 – tzv. „Rok Afriky“, kdy vyhlásilo nezávislost 17 států. Hranice těchto zemí však převzaly z dob kolonialismu. V roce 1964 Organizace africké jednoty rozhodla o neporušitelnosti hranic, aby nedošlo ke sporům a protestům. I když hranice neodpovídají rozmístění etických skupin, většina obyvatel je respektuje a spory nepřerostly v otevřenou válku. Nejznámější příklady protestů je Biafru (v Nigérii), jehož nezávislost nebyla mezinárodně uznána a vedla k občanské válce. Nebo oblast Azawad (severní Mali), vyhlášený Tuaregy. Azawad nebyl nikdy mezinárodně uznán. Země, ve kterých se hranice povedly změnit, byla třeba Eritrea nebo Jižní Súdán.
Stanovení nových hranic v Africe dodnes vytváří vášnivé diskuze. Někteří odborníci volají po nových hranicích, ve kterých by byl brán v potaz i etické složení obyvatelstva. Kvůli rozmanitosti Afriky by bylo nové stanovení náročné a mohlo by vyvolat další konflikty.
jih Afriky a podivný výběžek u Namibie
zdroj: Bries, Wikimedia Commons – Public domain
Pozůstatky kolonialismu najdete po celé Africe. Jsou znát nejen v pravítkem nakreslených hranicích, ale i v podivných výběžcích. Této podivnosti jsem si všimla teprve nedávno. Když se podíváte na mapu Namibie, najdete podivný výběžek na severovýchodě. Ten se nazývá Capriviho pruh a pochází z dob německého kolonialismu. Capriviho pruh se jmenuje podle německého kancléře Lea von Capriviho, který chtěl všechna území kolonií propojit. V té době se území Namibie nacházelo pod německou nadvládou. Němci ale měli problém s propojením další německé kolonie – dnešní Tanzanie. A tak se připravil plán na propojení těchto oblastí s řekou Zambezi. Tímto způsobem by se tak mohli přepravovat lidé a suroviny až k Indickému oceánu a do další německé kolonie na východu. Němci toto území získali od Angličanů, přesto ale k propojení mezi Namibií a Indickým oceánem, nedošlo. Problém nastal kvůli Viktoriiným vodopádům. Ty totiž nejsou splavné. Angličané o tomto problému věděli a tak jim nedělalo problém území věnovat Němcům v rámci Helgolandské smlouvy výměnou za ostrov Helgoland v Severním moři a britský protektorát nad Zanzibarem.
Uzbekistán
zdroj: Geoalex, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0., odkaz: https://commons.wikimedia.org/wiki/Category:Maps_of_borders_of_Uzbekistan
Rovné hranice nenajdete pouze v Africe, ale i Uzbekistánu. Tyto rovné hranice, nacházející se na severo-západě a jsou dědictvím Sovětském svazu. Rovná hranice, která mimochodem kopíruje 56. poledník, vznikla v letech 1924 až 1925. Asi se divíte, proč se rozdělovat hranice, když to stejně byl jeden stát. Tehdy ale šlo o rozdělení hranic mezi Kazašskou sovětskou socialistickou republikou a Uzbeckou sovětskou socialistickou republikou. Celý Sovětský svaz se skládal z malých republik, které měli i své vlastní jméno. Nicméně hranice stanovené hranice opět nebraly v potaz rozložení obyvatelstva ani hospodářství. Jejich zdrojem pro vytyčení hranic byly vojenské mapy ještě z dob carského Ruska. Hranice byly vytyčeny ve spěchu a navíc měli být ještě pozměněny. Byl to takový „nástřel“. Později tyto hranice vedly k častým sporům. V druhé polovině dvacátých a třicátých let byly ustanoveny čtyři komise, které měli hranice upřesnit. Ani jedné se nepodařilo vyřešit sporné úseky.
Další důvod, přispívající k rovným hranicím, je také fakt, týkající se geografie. Rovné hranice procházejí nehostinnou krajinou a Aralským jezerem. V oblasti také nejsou žádné výrazné prvky v krajině (např. hory), podle kterých by se hranice vytyčila. A tak je zde rovná hranice dodnes.
Indonésie a Papua – Nová Guinea
zdroj: Central Intelligence Agency (CIA), CIA World Factbook, Wikimedia Commons – Public Domain
Další pravítkové hranice se nachází na ostrově Nová Guinea. Západní část patří pod Indonésii a ta východní je součástí státu Papua – Nová Guinea. Hranice mezi těmito dvěma státy, téměř v celé její délce, kopíruje 141. poledník. Hranice se takto ustanovily v době, kdy ostrov patřil Nizozemcům a Britům. Ti se na tomto rozdělení dohodli v roce 1895. Výjimkou je pouze úsek v oblasti řeky Fly, který měl zabránit vytvoření izolovaného výběžku nizozemského území (dnes již pod správou Indonésie) tím britským.
Pravítkové hranice najdeme po celém světě. Jsou dědictvím minulosti. Dob kolonizace evropskými národy.
zdroje:
https://www.iir.cz/moznosti-zmen-kolonialnich-hranic-v-africe-realita-nebo-utopie
https://bulletin-orientalism.kaznu.kz/index.php/1-vostok/en/article/view/486?
https://library.law.fsu.edu/Digital-Collections/LimitsinSeas/pdf/ibs160.pdf
https://library.law.fsu.edu/Digital-Collections/LimitsinSeas/pdf/ibs160.pdf
