Zdravím vás u dalšího článku. Dnes to bude o cestě do Indonésie, kterou jsem podnikla se svou kamarádkou ze střední. Vrátila jsem se včera (21.6.) takže mi přišlo nejlepší o tom zpracovat článek co nejdříve, jelikož mám všechny zážitky ještě čerstvě v hlavě. Doufám, že se vám článek bude líbit a že se i místy pobavíte.
Tahle dovolená přišla v tu nejlepší chvíli. Odjížděla jsem totiž den po mých posledních přijímačkách na vysokou. Takže jsem si krásně mohla konečně odpočinout. Ale ještě před odletem se objevily první problémy. Odlet byl z Vídně, takže nás ještě čekala cesta autobusem. Flixbus měl ale zpoždění 97 minut a let se nám posunul o hodinu dřív. Takže nakonec byl až odvoz na vídeňské letiště….
samotná cesta
Let byl naštěstí v pohodě. Trval dvanáct hodin do Singapuru, kde byl přestup na letadlo do Denpasaru (hlavní město Bali). Ten trval pět hodin. A po příletu začal zápas se SIM kartou – s tím mám problémy pokaždé a jelikož necestuju zas tak často, tak vždycky zapomenu ten postup. Po vyřešení těchto základních věcí nás čekala cesta do Amedu, což byla naše první destinace. Cesta tam trvala skoro dvě hodiny. Pokud jste někdy navštívili nějakou zemi v jihovýchodní Asii, tak asi víte jaká je doprava. Jedete rychlostí chůze a navíc na nějaká pravidla se moc nehraje. Zlatá česká doprava. To, co se děje na silnicích v Asii by jistě českého řidiče poslalo do kómatu. Navíc i s místními je často problém se domluvit. Často musíte používat překladač nebo klasicky ruce a nohy. Navíc někteří z řidičů i spoléhají na to, že neznáte místní ceny a snaží se vás tak uvařit a vydělat na vás.
podvůdky
Proto první rada, kterou pro vás mám je kontrolovat si ceny a nebo se zeptat umělé inteligence. Takhle se nás snažil obrat jeden taxikář cestou z přístavu do našeho ubytování v další lokalitě – Uluwatu. Upozornil nás na to, že budeme platit dalších 300 000 rupií navíc (300 000 rupií stála cesta dle aplikace Grab – něco jako Bolt pro Asii). Dohromady tedy 600 000 rupií (300 000 rupií je zhruba 350 kč). Prý za dálniční mýto. To nám přišlo dost podezřelé. A tak jsme dojeli na místo a zaplatily pouze polovinu – tolik, co bylo napsané v aplikaci. Ten taxikář se s námi začal hádat. Takže přišlo na několik vět v angličtině, že je podvodník. Dostal 305 000 rupií a demonstrativně roztrhal 5000 bankovku a naštvaně odjel… No aspoň se nám nic nestalo.
kultura
Jednou ze zajímavostí, kterou se Bali vymyká ostatním ostrovům Indonésie, je náboženství. Bali je jediným ostrovem, kde hinduismus vyznává většina obyvatel ostrova. Ve zbytku Indonésie totiž převažuje islám. Bali můžeme narazit na specifickou odnož hinduismu – balijský hinduismus. Ten se od „klasického“ hinduismu liší tím, že spojuje prvky i z jiných náboženství (budhismus) s prvky, typickými pro Bali.
Kromě typických chrámů, rozesetých po celém Bali tu taky narazíte na chodnících a před domy obětinky (můžete vidět na fotce). Jsou věnovány nejnižším duším (sem můžeme zařadit i zlé duše, různé démony). Místní takto duše obdarovávají každý den a nejčastěji se jedná o rýži, sladkosti, cigarety nebo vonné tyčinky.
Při vstupech do chrámů se nosí tradiční oblek – sarong. Je to taková barevná sukně, kterou tam nosí všichni. Do některých chrámů si ji musíte vzít povinně – i když máte delší sukni nebo kalhoty. V jiných chrámech vám stačí mít kalhoty nebo sukni do půli lýtek a tudíž sarong nepotřebujete, jen vám při vstupu dají takový tenký pásek, který si převážete kolem pasu. V některých částech chrámu musí mít ženy svázané vlasy – stačí culík. A v určitých chrámech mají ženy vstup zapovězen úplně v době menstruace.
jídlo
Z místního jídla si můžete dát například smaženou rýži nebo smažené nudle. Nejlepším místem na ochutnání místního jídla jsou warungy – malé restaurace, vlastněné místními rodinami, které mohou být stánky nebo součástí jejich obchodu. Jídlo tam stojí okolo 30 Kč ale hodně záleží na lokalitě. Dobrým signálem je to, když je warung zaplněný místními. To máte jistotu dobrého jídla, které není závadné. Musíte se však odprostit od špinavosti restaurace a od hygienických podmínek. Ty jsou často na bodu mrazu. Na obrázku můžete vidět jeden z typických dezertů Bali – Laklak. Chutí i vzhledem se to dá přirovnat k naší palačince, posypané kokosem s kokosovým cukrem.
povaha místních
Co jsem měla možnost poznat, tak lidé jsou velmi milí (na rozdíl tady od Česka). Takže pokud narazíte na někoho, kdo umí anglicky, tak si i skvěle pokecáte. Poznala jsem takto několik taxikářů (jen málo z nich umělo dobře anglicky abychom si mohli popovídat). Často vám výhodně nabídnou odvoz na celý den, protože jsou rádi za každou korunu, kterou si mohou navíc vydělat. Jednou se nám stalo, že příbuzný od jednoho taxikáře sbírá bankovky z celého světa. Ten příbuzný nás další den vezl do chrámu a tak jsem mu věnovala českou bankovku. On ji nechtěl darem a tak ho to vyšlo pěkně draho (100 Kč je v indonéské rupii asi 85000). Mezi zvyky místních je i to, že si před vstupem do pokoje sundávají boty (i ty na doma). To se nám stalo, když jsme měli problém s potrubím pod umyvadlem v jednom ubytování. Místní pracovníci, co přišli opravovat, si před pokojem sundali své boty, aby cokoliv neušpinili (i když bylo sucho a my jsme tam stejně chodily v botách).
zdroje:
