Zdravím a vítám vás u nového článku z rubriky o subkulturách. Taky na vás ve zprávách o skupince lidí, které musela zpacifikovat policie, aby je dostala z cizího pozemku, ve kterém se rozhodli zabydlet? Co tyto lidi k tomuto chování vede a proč nectí hodnotu cizího majetku? Dnes rozeberu téma squattingu, jeho původ a historii. Také se podíváme na vývoj tohoto hnutí v ČR. Doufám, že se vám článek bude líbit a dozvíte se i něco nového.
Předem upozorňuji, že toto chování nepodporuji, ani neschvaluji. Pouze se snažím představit tento fenomén a jeho historii.
A co že to vlastně ten squatting znamená? V praxi jde o nelegální obývání budov. Do budov se nastěhujete a „přivlastníte“ si ji. Jde o staré zchátralé budovy, které nikdo nevyužívá a jsou ve soukromém majetku. Squatting využívají jak bezdomovci, tak různé radikálně levicové existence k protestům.
historie hnutí
Jelikož myšlenka zabrání si cizího majetku je tu s námi je od počátku věků, není možné přesně určit, kdo byl první squatterem. Začátky squattingu se objevují v Anglii v 17. století, kde se takzvaní Diggers. Ti prosazovali myšlenku zla soukromého vlastnictví, které podle nich vznikalo na základě zvýhodnění určitého člověka. Ten, kromě toho, že majetek dostal (podle diggers na zlatém podnose) si majetek udržoval utlačováním. Diggers tak chtěli právo na nevyužité pozemky. V Severní Americe zase v dobách vrcholné průmyslové revoluce jistý Joshuy K. Ingalls podnikal různé aktivity v boji vůči přerozdělování půdy. Stal se tak předchůdcem ideologie anarchismu, která se squattingem úzce souvisí.
Squatting, tak jak ho známe, se vyvinul v 60. letech minulého století v západní Evropě. Dlouhou tradici má jak v Holandsku, kde se nacházely i legální squaty, tak v Anglii. V obou zemích již dnes za tuto aktivitu hrozí kriminální postih. V Anglii vás to vyjde i pěkně draho, pokuta se může vyšplhat na pět tisíc liber (cca 150 000 Kč).
hlavní myšlenky
Squatting souzní se sociální anarchií, myšlenkovým směrem, který prosazuje zrušení soukromého vlastnictví – tedy nastolení vlastnictví komunitního. Někteří anarchisté jsou squatteři. Jejich motivace jsou různé. Snaží se tímto činem upozornit na chátrání budov, které obsazují. Chtějí jej opravit, aby mohly sloužit novému účelu.
Tímto přístupem se tak liší od bezdomovců, kteří budovy také obsazují ale využívají jen jen na bydlení, často v budově vytvoří skládku s odpadky a rozhodně nemají v úmyslu budovu nějak renovovat nebo otevřít pro kulturní účely (koncerty, výstavy).
dění české kotlině
Squatting se v Česku rozvinul po roce 1989. V době komunismu nejsou známé žádné takové případy hlavně kvůli tomu, že komunistická strana potlačovala jakékoliv alternativní skupiny. Navíc mezi hlavní hodnoty režimu v Česku, patřilo i dostupné bydlení pro všechny.
Historie squatů v Praze sahá už do roku 1990, kdy vznikl squat v domě u Divého muže, který se nachází ve Sněmovní ulici. Konalo se zde několik výstav, souvisejících se členy Linhartovy nadace. Konal se zde i umělecký happening projektu Davida Černého – Hořící hlavy. Squat končil na začátku roku 1991, kdy byl policií vyklizen. Prvním squatem, který se intenzivně angažoval, byl squat, nacházející se v bytovém době v Holešovicích – ulice pplk. Sochora. Jednu bytovou jednotku v roce 1990 obsadila skupina anarchistů. Celý squat se rozrostl o dva roky později, kdy z domu odešli poslední legální nájemníci. Později skupina začala realizovat kulturní a politické přednášky. V prostoru squatu také vzniklo zázemí redakce anarchistického časopisu A-kontra. Přesuneme se o několik let později, konkrétně do roku 1997, kdy členové Československé anarchistické federace zabrali opuštěný pavlačový dům v Zenklově ulici. Tento squat zase posunul o level dál, jelikož zde vznikla čajovna a také tu stihlo proběhnout několik přednášek a výstav. Tento squat drží také jedno prvenství. Byl prvním obsazeným objektem patřící soukromé osobě. Ta vyzvala squatery k opuštění budovy načež také odešli. Tato skupina si zanedlouho našla další objekt. Byl jím vila Milada v Libni (viz fotka na titulní straně článku), jež byla obsazena v roce 1998. Téměř ihned po obsazení si zástupce squaterů vyjednal podmínky s majitelem o užívání objektu. Později bylo však provedeno několik policejních zásahů. Do povědomí veřejnosti se squat dostal díky medializaci několikadenního obléhání budovy, kdy se policie snažila dostat squatery z objektu. Během jedenáctileté existence squatu tu proběhlo několik výstav a koncertů. Určitou dobu zde fungoval i infoshop a bar. Vila byla vyklizena v roce 2009, kdy byl squaterům nabídnut prostor v Truhlářské ulici v Praze.
zdroje:
https://www.gov.uk/squatting-law
https://advojka.cz/a2-article/2005-1-potreba-i-protest/
https://theanarchistlibrary.org/library/anders-corr-anarchist-squatting-and-land-use-in-the-west
https://slingshotcollective.org/anarchist-housekeeping-why-squatting-is-worth-it/
https://share.google/gbai43ppG2BnWbjhA
https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/36825/130028561.pdf?sequence=1
