Tento článek jsem pojala jako investigaci do tématu této kontroverzní subkultury, kterou u nás formovala její radikální, pravicově zaměřená odnož i u nás. Chtěla jsem dodat k tomuto tématu i druhou stranu mince – původní smýšlení subkultury v jejích počátcích i pozdější reakce na radikální odnož, která s původními hodnotami této subkultury nemá nic společného.
V druhé polovině 20. století se vyvinulo mnoho subkultur, které jsou aktivními dodnes. Šli navzájem proti sobě, vedly mezi sebou konflikty. Jaká byla ale jejich historie v České republice? Opravdu všichni skinheads vyznávají krajně pravicovou ideologii? Na toto se pokusím dnes odpovědět. Vítejte u nového článku, kde se budu zabývat tématikou různých subkultur v České republice.
vznik skinheads
Hnutí skinheads vzniklo v 60. letech v Británii jako reakce na tehdy jinou populární subkulturu – Hippies. Hlavním cílem vznikající subkultury byl boj proti konzumnímu stylu života. Skinheads definoval i boj skrze hudbu, především díky hudebním žánrům, na kterých tato subkultura vznikla. Žánry jako ska, soul a blues se staly důležitými komponenty, než vznikly první skinhead kapely.
Začátky tohoto hnutí začaly ve dvou skupinách – Rudeboys a Mods. Rudeboys byla subkultura, která se do Británie dostala z Jamajky. Ta byla dříve britskou kolonií. Mods se zrodili přímo v Británii jako reakce na hippies. Subkultura Skinheads tak vznikla spojením těchto dvou směrů.
typický vzhled
Pokud se řekne skinhead asi se vám vybaví bomber bunda, holá hlava a těžké boty (nejznámější je značka Dr. Martens, o které jsem dělala článek již dříve, odkaz zde:https://www.zdislavyblog.com/wp-admin/post.php?post=70&action=edit) a také hudba nejmenované české skupiny, působící v 90. letech. To už ale vůbec nesouviselo s původní subkulturou. Ze začátku 60. let typický vzhled tvořily kostkované košile, kšandy a kalhoty nad kotníky značky Levi´s.
Takovým poznávacím znamením bylo oblečení značky Fred Perry. Ta vznikla v Británii a byla založena bývalým tenistou Fredem Perrym. Oblečení bylo navrženo pro vyšší společenské vrstvy, vyskytujících se na tenisových kurtech. Kousky s vyšitým symbolem věnce začaly nosit lidé z dělnické třídy. A tak se pravidla módy obrátila.
Skinheads si dále libovali ve skútrech. Hlavně značky jako Lambretta nebo Vespa byly velice populární. Dodnes si Británie, která je domovem skinheads, drží tradici skútrových rallye.
není skinhead jako skinhead
Ne každý skinhead je příslušník radikální pravice. Existuje mnoho odnoží skinheads, pokrývající oba konce politického spektra. Tyto odnože se proti sobě navzájem vymezují. Zapomínají však na původní myšlenky tohoto hnutí, tudíž s ní mají je pramálo společného. Mezi nejznámější odnože patří:
SHARP, RASH
První hnutí vychází ze slov Skinheads Against Racial Prejudice. Z názvu je tedy jasné, že toto hnutí je výhradně proti rasismu jiných odnoží. Kromě boje proti rasistické odnoži byli ale spíše apolitičtí.
Druhá skupina se skládá ze slov Red and Anarchist Skinheads čili jde o stoupence levicového politického spektra. Otevřeně se hlásila ke svému dělnickému původu a kromě socialistických a komunistických ideálů, bojovali proti zmáhajícímu se neonacismu v subkultuře.
ultra pravice na vzestupu
Tato odnož vznikla v 80. letech 20. století též v Anglii a s původní myšlenkou skinheads nemá téměř nic společného. Do šatníku se přidaly bomber bundy a také se začala nosit holá hlava. S následujícími roky tato odnož dostala jak do celé Evropy a do USA, kde se její členové otevřeně začali hlásit ke Ku-klux-klanu.
Portrétu skinheads nepomohly ani filmy natočené v pozdějších letech, které ukázaly jen jeden pohled na tuto subkulturu. Snímky jako Kult hákového kříže (1998), Svatý boj (2001) a Impérium (2016) vykreslili ve společnosti jasnou rovnici: skinhead = ultrapravicově smýšlející člověk s názory, jako vláda v Německu v třicátých letech. Ukazovali jen jednu odnož – ultrapravicové skinheads. Ti se však ideálům původního hnutí z 60. let úplně odcizili. Jsou otevřeně rasističtí a tudíž popírají původ své vlastní subkultury, která vznikla na základech černošských písní. Otevřeně se hlásí k odkazu Třetí říše svými gesty na veřejnosti i činy, které mají demonstrovat loajalitu vůči tomuto zřízení.
historie hnutí v Česku
V Česku se subkultura skinheads začala objevovat již před rokem 1989. V naší kotlině se nejvíce projevila ultra pravicová odnož skinheads a infiltrovala se i do punkového hnutí. Tyto dvě skupiny si ze začátku velmi rozuměly. Také hudební underground tehdejší doby míchal tyto dvě subkultury. Důkazem je třeba punková skupina Hrdinové nové fronty, pocházející z Jihlavy. Jejich písně jako „Skinheadskej punk“, „Skinheadská noc“ či „Můj národ“ v sobě propojovali jak punk tak myšlenky skinheads. Měly totiž společného nepřítele – komunismus a s ním ruku v ruce nesvoboda, cenzura názorů. Pro punk tak byla lepší radikální pravice než radikální levice vládnoucího komunismu.
Po pádu režimu
Po sametové revoluci zmizel nepřítel proti kterému společně bojovali. A tak se punk a skinheads začali radikalizovat – každý na jinou stranu. Každý si pojem svoboda vykládal jinak. Několik generací vychovaných v režimu, kde ústrky padly na celou rodinu, nikdo nevěděl jak to vypadá, když se žije v demokracii. Prudce se zvýšila kriminalita a pro některé lidi bylo synonymem pro demokracii dělat si, co chci. Na začátku devadesátek prorazila kapela Orlík s deskami „Miloš Frýba for president“ (1990) a Demise (1991). To je dostalo do hlubšího povědomí lidí. Texty písní ukazují pohled zpěváka skupiny Daniela Landy na utlačování bílé rasy a její oslavy, ale taky dlouhou historii českého národa, kterou v textech reprezentuje Jan Hus, křížové výpravy a kališníky. Kapela se sice vymezila skladbou „Faschos“ proti ultrapravicové ideologii, tvořící se ve východním Německu a používání jejich symbolů, stále však můžeme najít v textech odkazy na jejich myšlenky . Kapela si získala pozornost i z řad známých osobností – jako Lucie Bílá (zajímavá shoda příjmení s názvy písní) či zpěvák skupiny Tři sestry Fanánek Hagen. Orlík poslouchali i vyznavači punku protože v té době nebylo nic „drsnějšího“ k poslechu. Vyřvávající hlas Orlíku ruku v ruce s kytarami byly in mezi některými punkery. Na textech jim už zdaleka nezáleželo.
Po rozpadu Orlíku v roce 1991, na něj ještě navázalo pár kapel ale už se netěšily takové popularitě. Mezi takové kapely můžeme zmínit třeba Agrese 95, Conflict 88 (víc nenápadně už své vyznání k určitým totalitní režimům vyjádřit nemohli) či Hubert Macháně. V kapele Conflict 88 figuroval i Tomáš Ortel, který si později založil svou vlastní kapelu Ortel. Ta už však s původními skinheads nemá vůbec nic společného. I samotní členové subkultury se vůči skupinám jako Orlík nebo Ortel vymezují. Zastávají názor, že jim tyto kapely pošpinily obraz skinheads.
Tento článek jsem se rozhodla zpracovat hlavně kvůli tomu, že mě zajímá historie jednotlivých subkultur. Zároveň jsem se dozvěděla něco nového i to, že existují i další odnože hnutí skinheads, prosáklém pravicovým extremismem, o kterém je slyšet nejvíce. Vlivem médií a filmů, které byly o subkultuře natočeny jen umocnili rovnici skin = ultrapravicové smýšlení. Doufám, že jste si z článku odnesli něco nového i třeba komplexnější úvahu nad tímto hnutím, které by se mohlo zdát černobílé.
https://www.stylesurfin.cz/post/53452053272/skinheadi
https://skinss.estranky.cz/clanky/o-skinheads
https://www.hrkr.cz/skinheads-neni-sproste-slovo/
https://i.pinimg.com/originals/aa/71/fd/aa71fd24be719ac7a940c67f58a4c4fc.jpg
https://www.topmuzika.cz/magazin/hudba-skinheads-v-ceske-republice/
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10727240820-kmeny/214562260850003
