V dnešním článku bych se ráda zaměřila na něco více osobního. Chtěla jsem s vámi sdílet můj příběh se solo cestováním. Doufám že se vám bude tento článek líbit a trochu nahlédnete do mého světa.
Už od malička jsem věděla, že chci začít cestovat. Jako malou mě k cestování přivedly hlavně cestopisy z krajin tak vzdálených, že jsem měla pocit, že jsou na jiné planetě. Byl to můj velký sen procestovat všechny ty vzdálené krajiny, o které jsem znala jen z dokumentů. Nikoho z dospělých, kdo by na tyto místa cestoval, jsem neznala. Z mé rodiny nikdo daleko necestoval, jediný případ mě napadá můj brácha, který za mlada navštívil Spojené státy a Kanadu. I od něj jsem chtěla znát příběhy, jaké to tam je, jací jsou lidé…
Jeden z takových dokumentů, které jsem ráda sledovala, byl Jakub Vágner. Díky němu jsem měla možnost, cestovat. Alespoň přes televizní obrazovku a podívat se do míst, která jsou většině lidí skryta. Vidět poslední domorodé národy, které stále ještě žijí v neobydlených oblastech pralesa Jižní Ameriky, nebo Papui-Nové Guineji. Místa, kde stále vládne příroda a jste součástí potravního řetězce.
Jako teenager jsem dostala nástěnku s mapou, ve které jsem si zaznačila místa po celém světě, která bych chtěla navštívit. Tu mapu dodneška mám a je hezké vidět, že jsem už některá místa navštívila. V této době jsem si představovala, že jakmile mi bude osmnáct, budu cestovat s kamarády po světě. Nijak jsem nepřemýšlela nad myšlenkou, že bych cestovala i sama. A tak jsem to brala jako samozřejmost, že budu cestovat s někým dalším. Kromě televize jsem ale začala sledovat i spoustu YouTube vlogů z cesta, jak od zahraničních tak tuzemských tvůrců. Když mi bylo 13, viděla jsem vlog od Shopaholic Nikol, který byl o její cestě do Thajska s dvěma kamarádkami. Od té doby byl můj velký sen, navštívit Thajsko. To se mi splnilo úplnou náhodou v maturitním ročníku, kdy se mě moje kamarádka a spolužačka ze školy zeptala, jestli bych s ní nechtěla jet do Thajska. Obě dvě nás baví cestovat a já jsem ji vyprávěla o mých dvou solo cestách, které jsem podnikla do Španělska, které jsem podnikla v zimě. A tak jsme jely za odměnu za úspěšné zvládnutí maturity na společnou dovolenou. Byla to moje první dovolená, kdy jsem navštívila jiný kontinent. A zamilovala jsem si to. Akorát to více prohloubilo moji vášeň pro cestování.
Moji první větší solo cestu jsem podnikla v lednu 2025, když jsem letěla poprvé sama po několika letech. V té době jsem se bála jezdit sama někam dál, a tak jsem zvolila lehký začátek mé cesty – Evropu. Hrozně jsem se chtěla podívat do Barcelony. Mám ráda španělskou kulturu, začala jsem se i učit španělsky, protože bych jednou ráda navštívila Jižní Ameriku. Navíc španělština je románský jazyk, takže od ní není daleko k ostatním jazykům ze stejné skupiny jako je portugalština nebo italština.
Výlet do Španělska jsem si užila, i když ze začátku jsem měla nervy z letiště, abych se stihla včas nalodit do správného letadla, abych prošla všemi kontrolami. Dalo mi to hrozně moc nových zkušeností a to, že si dokážu obstarat věci sama. Měla jsem čas na přemýšlení o tom, co chci dělat v budoucnosti, uzavřít si věci z minulosti, poznat novou kulturu i spoustu dobrého jídla. Byla to pro mě i zkouška toho, zda zvládnu vydržet sama se sebou. Akorát mě mrzelo, že tento zážitek nemohu sdílet s někým dalším.
Solo cestování mě naučilo hodně věcí o sobě samé. A doporučila bych ho všem. Odjet alespoň na pár dní klidně i někam po Evropě sám. Přijde mi totiž škoda pořád jen čekat na někoho, kdo by jel s vámi. Protože co když nikdo takový nepřijde nebo se se svými kamarády na ničem nedohodnete? Čas utíká velmi rychle a ve stáří nechci litovat toho, že jsem to ani nezkusila a nechala svůj život protéct mezi prsty čekáním na někoho, kdo by se mnou někam jel.
Navíc, tím že jsem začala solo cestovat mi přišla i nabídka od mé spolužačky na dovolenou v Thajsku. Takže vlastně tím, že sami cestujete si i můžete přivést do života lidi, kteří mají stejné záliby a jet spolu. Pokud ale zrovna nikoho nemáte není nic lepšího než se sebrat a odjet někam. Protože i na solo cestách se můžete s někým seznámit. Když cestujete sami, platí pravidlo že co si nezařídíte, to nemáte a tak vám nezbývá nic jiného než se zkusit seznámit protože jinak to za vás nikdo jiný neudělá. Ale samozřejmě že záleží na vás, vy jste pánem své cesty a tak je na vás jak celý výlet pojmete. Zda to bude výlet zaměřený čistě na sebe a své myšlenky nebo se chcete se seznamovat a poznat nové lidi z jiné části světa. To je ta krásná věc na solo cestování. Nemusíte se nikomu podřizovat a celý výlet je o vás pro vás.
