V dnešním článku bych se chtěla věnovat tématu trávení času sama. Myslím si, že jsem ušla už pěkný kus cesty od dob, kdy jsem se bála sama chodit do obchodu, k tomu, že jsem v lednu vycestovala sama do Barcelony a objevila kouzlo solo cestování a svobodu, která se v něm skrývá.
Poprvé jsem začala čas o samotě trávit v prváku na střední škole. V tu dobu to ale bylo nedobrovolné osamocení. Nerozuměla jsem si se spolužáky a moje nejlepší kamarádky ze základky se rozutekly na jiné střední školy. Proto jsem po škole a o víkendech začala trávit čas především sama. Myslela jsem si, že trávit čas sama je něco negativního a necítila jsem se dobře být jenom sama se svými myšlenkami. Opravdový život jsem žila jenom, když jsem se viděla se svými kamarádkami ze základky. V této době jsem nedokázala ani jít do obchodu sama, aniž bych si nepřipadala opuštěně.
Po prváku jsem změnila školu a s lidmi ve třídě jsem si začala více rozumět. I školní prostředí bylo více přátelské.
Během druháku na střední škole jsem tento „skill“ – trávení času o samotě – začala trénovat. Chodila jsem sama ven. Stále ale jen s nasazenými sluchátky, protože jsem nedokázala být se svými myšlenkami.
Zlom nastal až na začátku třeťáku, kdy jsem v září jela na můj první jednodenní solo trip do Olomouce. Cítila jsem nervozitu hlavně proto, že jsem byla daleko od domova a věděla jsem, že je to všechno jenom na mě. Prošla jsem si celé město, ochutnala místní jídlo a byla i částečně jen se svými myšlenkami – bez sluchátek. Celý výlet jsem si ale užila. Byla jsem ráda, že jsem to konečně dokázala. Jet někam sama, pro mě byla téměř nemožná představa. Když jsem tedy zvládla jednodenní výlet, naplánovala jsem si o vánočních prázdninách další – tentokrát do Bratislavy. Bylo tedy na čase, překonat můj další strach – odjet sama někam na více dní. A tak jsem jela o Velikonocích na dva dny do Varšavy. Město se mi moc líbilo a z výletu jsem se vracela nadšená. Byla jsem na sebe hrdá, že jsem zvládla překonat můj další strach – odjet sama do ciziny a strávit v cizím prostředí přes noc. To jsem ale nevěděla, že v následujícím roce odjedu na čtyři dny do Berlína…..
V létě před čtvťákem jsem tedy odjela do Berlína. V tu dobu už mi nevadilo být jenom se svými myšlenkami a i sama jsem se cítila velice šťastně. V tu dobu už jsem se nemohla dočkat na další solo trip, který podniknu. V solo cestování jsem se našla.
V listopadu jsem si naplánovala další výlet. Tentokrát nejdál, co jsem kdy byla sama a to do Barcelony, kam jsem se chtěla podívat už jako dítě. Koupila jsem proto letenky a ubytování a odjela na Nový rok. V Barceloně jsem strávila pět dní a byl to jeden z nejlepších zážitků za tento rok – 2025. Počasí a moře mi pomohlo odvést myšlenky od maturity. Během těch pěti dní se tak zlepšila psychika a navíc jsem se rozhodla, že ve Španělsku rozhodně nejsem tento rok naposled.
A tak se pomalu dostáváme k mému nejnovějšímu solo tripu, který jsem podnikla o jarních prázdninách a to do Madridu. Ze zemí, které jsem procestovala solo se mi nejvíce líbilo Španělsko a proto jsem se rozhodla ho navštívit znovu. Ze všech výletů jsem se na tomto cítila nejvíc šťastně. Už jsem věděla co a jak. Nebyla jsem ani v nervu z letu, který mě čekal, jelikož už jsem tohle měla natrénované z Barcelony. Zároveň mi zlepšilo náladu španělské počasí. A z výletu jsem se vracela odpočatá a nabitá sluníčkem.
Dnes mi již čas o samotě nepřipadá smutný ani děsivý. Dobíjím si při něm sociální baterku, přemýšlím o svým plánech do budoucna, třídím si myšlenky z minulosti a užívám si přítomného času. Čas o samotě mě přiměje k tomu, abych přemýšlela nad věcmi, které mám v sobě ještě nedořešené a před kterými občas zavírám oči nebo se před nimi schovávám. Za svůj život jsem se naučila, že před problémy nelze utíkat donekonečna a že vás stejně jednou doběhnou, akorát budou větší.
A jaké mám plány do budoucna? Rozhodně dále cestovat solo, klidně i někam dál, než po Evropě. V cestování jsem se našla a je toho ještě hodně, co můžu objevovat za krajiny i na jiných kontinentech, než je Evropa. Chtěla bych toho poznat co nejvíc. Ráda poznávám odlišné kultury zemí. Být tichým pozorovatelem. Nemusíme totiž s odlišnou kulturou souhlasit ale jako pozorovatel a návštěvník ji respektovat. Každá kultura je něčím specifická a to je na tom, to krásné. Myslím si, že je důležité tu jedinečnost zachovat.
Doufám, že tento článek bude nadějí pro někoho, kdo si trávení času sám se sebou neužívá a bojuje s ním jako dříve já. Budu ráda, když se o své názory podělíte v komentářích.
